Dekan je desetistupňový úsek zvěrokruhu. Jednomu znamení příslušejí tři dekany a celé členění jich zahrnuje šestatřicet. Tak tuto astrologickou strukturu vysvětluje historik Marco Bertozzi. Na papíře může působit jako pouhé jemnější rozdělení kruhu. Na renesanční fresce však dostává lidskou podobu: vedle známého znamení stojí postavy, jejichž význam nemusí být na první pohled vůbec zřejmý.
Právě takový obraz najdeme ve Ferraře, v Palazzo Schifanoia. V prostředním pásmu fresky Března poznáme berana. Proč jej ale doprovázejí tři lidé? Odpověď nás zavede k vrstvě astrologické tradice, kterou běžný přehled dvanácti znamení nezachytí.
Jedno znamení, tři dekany
Znamení a dekan nejsou dvě soupeřící označení téhož. Znamení poskytuje základní rámec, zatímco dekan rozlišuje menší úsek uvnitř něj. Beran tedy zůstává Beranem, ale jeho prostor ve zvěrokruhu má další členění.
Pro orientaci je užitečné oddělit tři věci:
- Znamení je základní část zvěrokruhu, zde Beran.
- Dekan je desetistupňový úsek; v každém znamení jsou tři.
- Obraz dekanu je postava, kterou konkrétní historická tradice s tímto úsekem spojuje.
Poslední bod je pro fresky zásadní. Rozdělit znamení na úseky je jedna věc, dát těmto úsekům podobu lidí s určitým oděvem a gesty je věc druhá. Bertozzi upozorňuje, že obrazy dekanů nejsou jen značkami polohy ve zvěrokruhu. Nesou také mytologické významy. Když se na ně díváme, setkáváme se tedy zároveň s členěním zvěrokruhu i s příběhy, které je doprovázely.
Kde na fresce hledat astrologii
Astrologický cyklus v Salone dei Mesi, Sále měsíců v Palazzo Schifanoia, vznikl v letech 1469–1470 v prostředí dvora Borso d’Este. Pro pochopení dekanů nepotřebujeme znát celé dějiny paláce. Potřebujeme však vědět, do které části malby se dívat.
Výzdoba jednotlivých měsíců má tři vodorovná pásma. Nahoře se objevuje triumf ochranného božstva. Uprostřed najdeme znamení zvěrokruhu a jeho dekany. Dole jsou scény oslavující vládu Borso d’Este a zobrazující dvorský život.
Toto rozvržení pomáhá předcházet snadné záměně. Ne každá lidská postava na stěně patří k dekanům. Postavy ve spodních scénách mají jinou úlohu než lidé doprovázející znamení v prostředním pásmu. Než začneme zkoumat jednotlivý oděv nebo gesto, vyplatí se nejprve určit, v jaké vrstvě obrazu postava stojí.
Beran a jeho tři průvodci
Názorným příkladem je Březen od Francesca del Cossy. V jeho prostředním pásmu vystupuje Beran ve zvířecí podobě a spolu s ním tři postavy dekanů. Známý motiv tak slouží jako záchytný bod: nejprve rozpoznáme znamení a potom si všimneme jeho méně známého doprovodu.
Tři lidské postavy nejsou dalšími znameními ani třemi portréty typického Berana. Zastupují dekanové členění a zároveň přinášejí vlastní obrazový obsah. Právě jejich přítomnost ukazuje, že historická astrologická výzdoba pracovala s podrobnější skladbou, než jakou představuje samotná řada znamení.
Při prohlížení cyklu záleží i na směru čtení. Studie Manuely Incerti upozorňuje, že měsíce a znamení postupují zprava doleva, ale dekany uvnitř jednotlivého pole zleva doprava. Nelze tedy automaticky přenést směr celé řady na pořadí postav v jednom obraze. Je to drobný detail, který může rozhodnout o tom, zda jednotlivé figury přiřadíme správně.
Muž v potrhaném oděvu a stopa Persea
Jednou z nápadných postav Března je muž tmavé pleti v potrhaném oděvu. Samotný vzhled však ještě nevysvětluje, koho představuje. K tomu je třeba historický výklad obrazových motivů, tedy ikonografie.
Muzejní výklad používá pro tuto postavu historické označení vir niger a spojuje ji s tradicí výkladu souhvězdí Persea. Jde o ikonografickou interpretaci zprostředkovanou muzeem, nikoli o totožnost, kterou by bylo možné bezpečně určit pouhým pohledem na malbu.
Takové čtení se neopírá o dojem, že postava „vypadá jako Beran“. Hledá souvislosti mezi obrazem a staršími popisy astrologických figur. Bertozzi při výkladu dekanů pracuje s různými podobami tradice, mimo jiné s Albumasarovým dílem a jeho latinským zprostředkováním. Freska je v tomto pohledu místem, kde se setkává několik vrstev předávaných představ.
Potrhaný oděv ani barva pleti zde nejsou návodem k popisu lidí narozených v Beranu. Jsou součástí historického obrazu, jehož význam vyžaduje znalost příslušných textů a souvislostí.
Co změnil Warburgův výklad
Muzejní průvodce připomíná, že Aby Warburg roku 1912 objasnil astrologický význam postav, které byly dříve chápány jako morální alegorie. Změnil se tím způsob, jak jim rozumět: namísto obecných zosobnění vlastností vystoupily do popředí jejich vazby na astrologickou tradici.
Pro čtenáře je na tom zajímavá samotná změna otázky. Nestačí se ptát: „Jakou vlastnost tato postava připomíná?“ Přesnější je nejprve zjistit: „Jaké místo má v astrologickém uspořádání obrazu a s jakou tradicí souvisí?“ Teprve pak získají jednotlivé detaily pevnější význam.
Co si odnést ke čtení zvěrokruhu
Beran ze Schifanoie nabízí jednoduchou pomůcku: postupujte od znamení přes členění k obrazu. Nejdříve rozpoznejte základní motiv, potom jeho tři dekany a až nakonec zkoumejte výklad konkrétní postavy.
Dekan tak přestane být jen nezvyklým slovem a stane se srozumitelnou součástí astrologického uspořádání. Zároveň zůstane zachován rozdíl mezi úsekem zvěrokruhu a jeho historickým vyobrazením. Postava na fresce není hotový povahový profil, který bychom mohli přiložit k narozeninám.
Až příště uvidíte znamení obklopené neznámými figurami, nemusí jít o pouhou dekoraci. Mohou připomínat, že za známým obrazem Berana, Býka či Blíženců leží další vrstvy astrologické tradice — a že jejich rozpoznávání začíná pozorným pohledem.
Zdroje
Článek prošel redakční kontrolou
Tento článek prošel kontrolou věcné správnosti, jazykové kvality a dodržování redakčních standardů.
Viktor, Virtuální astrolog